Jak pes vnímá člověka? Rozumí nám lépe, než si myslíme

Přemýšleli jste někdy nad tím, co se vlastně odehrává v hlavě vašeho psa, když na něj mluvíte? Rozumí tomu, co říkáte, nebo jen čeká, jestli z vašeho hlasu nezaslechne slovo „procházka“, „pamlsek“ nebo „večeře“?

Psi s námi žijí po tisíce let a za tu dobu se naučili velmi dobře číst naše chování. Všímají si hlasu, mimiky, gest, pohybů i nálady. Dokážou rozpoznávat známá slova, reagovat na emoce a v mnoha situacích předvídat, co se chystáme udělat.

Jejich svět je sice trochu jiný než ten náš, ale rozhodně nejsme dva druhy, které by si vůbec nerozuměly. Pojďme se podívat na to, jak pes vnímá člověka, jak nám rozumí a co všechno o nás dokáže vyčíst, aniž bychom museli říct jediné slovo.

Rozumí pes tomu, co mu říkáme?

Ano, do určité míry. Pes se dokáže naučit význam mnoha slov a spojovat je s konkrétními předměty, činnostmi nebo situacemi.

Typicky jde o povely jako „sedni“, „lehni“, „ke mně“ nebo „zůstaň“. Mnoho psů ale rozpoznává také běžná slova, například „ven“, „auto“, „hračka“, „granule“ nebo jména členů rodiny.

To ovšem neznamená, že pes rozumí lidskému jazyku stejně jako člověk.

Jeho porozumění je založeno na kombinaci naučených slov, zvuků, kontextu a neverbálních signálů. Pokud každý den říkáte „jdeme ven“ a současně saháte po vodítku, pes si obě věci rychle propojí.

A zkuste jednou říct „jdeme k veterináři“ úplně stejným tónem jako „jdeme na procházku“. Možná zjistíte, že váš pes není tak snadno oklamatelný, jak jste doufali.

Kolik slov si pes dokáže zapamatovat?

Záleží na konkrétním jedinci, jeho zkušenostech, motivaci i způsobu tréninku.

Výzkumy ukazují, že někteří mimořádně nadaní psi dokážou rozpoznávat stovky názvů předmětů. Známým příkladem je border kolie Chaser, která se naučila rozlišovat názvy více než tisíce hraček.

To je ale mimořádný případ, nikoliv běžná schopnost každého psa.

Většina rodinných psů se učí především slova, která mají praktický význam v jejich každodenním životě. A upřímně, kdybychom měli počítat i všechny varianty slova „papání“, „hamání“ a „dobrůtka“, možná by se slovní zásoba některých domácích mazlíčků pěkně rozrostla.

Pes vnímá nejen slova, ale také náš hlas

Možná jste si všimli, že váš pes reaguje jinak, když na něj mluvíte veselým hlasem, a jinak, když jste smutní nebo rozzlobení.

Není to náhoda.

Psi jsou velmi citliví na zvukové vlastnosti lidské řeči. Všímají si intonace, výšky hlasu, jeho rytmu i intenzity. Dokážou rozlišovat známé hlasy a reagovat na změny v jejich emočním zabarvení.

Veselý a povzbudivý tón může psa motivovat ke spolupráci. Naopak ostrý hlas nebo křik v něm mohou vyvolat nejistotu, stres či snahu situaci ukončit.

Zajímavé je, že pes nemusí rozumět konkrétnímu slovu, aby pochopil, že jste spokojení nebo naštvaní.

Právě proto je při výchově důležité nejen to, co říkáme, ale také jakým způsobem to říkáme.

Dokáže pes poznat, jakou máme náladu?

Ano. Psi umí využívat různé signály z lidské tváře, hlasu i tělesného postoje a podle nich odhadovat naše emoční rozpoložení.

Výzkumy naznačují, že psi dokážou rozlišovat některé lidské emoční projevy, například radost a hněv. Vnímají také rozdíly mezi pozitivními a negativními situacemi.

Představte si, že přijdete domů po náročném dni. Jste unavení, mluvíte tišeji a pohybujete se pomaleji. Váš pes může zaznamenat změnu a reagovat například tím, že si lehne blízko vás nebo vás začne vyzývat ke kontaktu.

Nemusí ale nutně vědět, proč jste smutní, ani si představovat konkrétní příčinu vašich problémů.

Je důležité rozlišovat mezi schopností rozpoznat emoci a schopností chápat její příčinu tak, jak ji chápe člověk.

Proč se na nás pes dívá, když jsme smutní?

Někteří psi při změně nálady svého člověka vyhledávají blízkost, jiní se snaží přinést hračku, olizují ruce nebo jednoduše zůstávají poblíž.

Takové chování může souviset s jejich sociální citlivostí, zkušenostmi a individuální povahou.

A někdy je nejlepší psí pomoc úplně jednoduchá: položí vám hlavu na koleno a připomene, že svět se může na chvíli zastavit.

Proč se nám pes dívá do očí?

Psí pohled dokáže být někdy neuvěřitelně výmluvný. Jednou v něm čteme prosbu o pamlsek, podruhé očekávání procházky a jindy něco, co bychom nejraději popsali jako čistou psí lásku.

Oční kontakt má mezi člověkem a psem důležitou komunikační funkci.

Výzkumy ukázaly, že při vzájemném pohledu mezi člověkem a psem může docházet ke zvýšení hladiny oxytocinu, hormonu spojovaného mimo jiné se sociální vazbou. Tento mechanismus byl popsán jako jeden z prvků, které podporují vztah mezi člověkem a psem.

Oční kontakt může psovi pomáhat také při získávání informací. Často se na člověka podívá, když si není jistý, jak v určité situaci reagovat.

Například při setkání s neznámým předmětem může sledovat vaši reakci a podle ní se rozhodovat, zda se k němu přiblíží.

Samozřejmě ne každý pohled znamená hluboké filozofické zamyšlení. Někdy je to opravdu jen kontrola, jestli náhodou nejíte něco dobrého bez něj.

Jak pes čte naši řeč těla?

Pro psa je lidské tělo velmi důležitým zdrojem informací.

Všímá si například:

  • Směru, kterým se pohybujete.
  • Polohy rukou a paží.
  • Natočení ramen a trupu.
  • Výrazu obličeje.
  • Rychlosti a intenzity pohybů.
  • Vzdálenosti, kterou od něj udržujete.

Právě proto může pes reagovat na gesto rukou i v situaci, kdy neřeknete žádný povel.

Zajímavé je, že psi často dokážou následovat lidské ukazování prstem. Tato schopnost je pro ně v rámci komunikace s člověkem velmi užitečná.

Proč někdy pes neposlechne, i když povel zná?

Představte si, že váš pes doma bez problémů zvládá povel „ke mně“, ale venku se najednou tváří, jako by nikdy neslyšel ani vlastní jméno.

Nemusí jít o schválnost.

Venku má mnohem více podnětů: pachy, jiné psy, zvěř, zvuky a pohyb. Jeho pozornost je rozdělená a naučené chování nemusí automaticky fungovat ve všech prostředích.

Pes se musí naučit reagovat na povel i v různých situacích a postupně se zvyšující míře rušení.

Pomáhá trpělivost, pozitivní motivace a pravidelný trénink.

A pokud máte pocit, že vás pes občas neposlouchá schválně, možná má jen právě důležitější program. Například důkladnou kontrolu keře, kolem kterého prošel neznámý jezevčík.

Proč pes pozná, že se chystáme na procházku?

Tato schopnost souvisí především s učením, pamětí a vnímáním opakujících se vzorců.

Pes si všímá našich každodenních návyků. Zná zvuk klíčů, pohyb při oblékání bundy, otevírání skříně s vodítkem i čas, kdy obvykle vyrážíme ven.

Dokáže tedy předvídat události na základě drobných signálů.

To je také důvod, proč někteří psi začnou nadšeně pobíhat po bytě ještě dříve, než vůbec vezmete do ruky vodítko.

A někdy stačí jen vyslovit slovo „procházka“ v úplně jiné větě. Pes okamžitě zpozorní. Zbytek věty už je totiž vedlejší.

Jak lépe komunikovat se svým psem?

Pokud chcete, aby vám pes lépe rozuměl, nemusíte se učit jeho jazyk. Stačí se naučit vnímat způsob, jakým komunikuje on.

Pomůže vám několik jednoduchých zásad:

1. Používejte jasné a srozumitelné povely. Nezaměňujte každý den stejný pokyn za několik různých slov.

2. Sledujte řeč těla. Poloha uší, ocas, napětí svalů, výraz i celkové držení těla vám mohou napovědět, jak se pes cítí. Jednotlivé signály ale vždy posuzujte v kontextu.

3. Dejte mu čas. Pes nemusí reagovat okamžitě. Někdy potřebuje chvíli, aby zpracoval informace a rozhodl se.

4. Odměňujte žádoucí chování. Pozitivní motivace pomáhá budovat důvěru a usnadňuje učení.

5. Respektujte jeho hranice. Pokud se pes odvrací, odchází, zívá nebo se snaží zvětšit vzdálenost, může tím dávat najevo nepohodu. Sledujte více signálů současně.

6. Trávte spolu čas i mimo výcvik. Společné procházky, hry, odpočinek a obyčejná každodenní blízkost posilují váš vztah.

Každý pes má svůj vlastní způsob komunikace

Někteří psi jsou upovídaní, jiní komunikují především pohledem. Někteří vás vítají, jako byste se vrátili po deseti letech z cest kolem světa, zatímco jiní přijdou klidně položit hlavu na vaše koleno.

Každý pes je osobnost a jeho způsob komunikace se odvíjí od povahy, zkušeností, plemene i prostředí, ve kterém žije.

Čím více svého psa pozorujete, tím lépe poznáte jeho potřeby, nálady a drobné signály.

A možná zjistíte, že vám toho říká mnohem víc, než jste si dosud mysleli.

Závěrem: Někdy není potřeba říkat vůbec nic

Vztah mezi člověkem a psem je výjimečný právě tím, že se nemusíme vždy dorozumívat slovy. Někdy stačí pohled, dotek, společná procházka nebo chvíle, kdy si váš pes lehne vedle vás.

A právě tyto okamžiky stojí za to uchovávat.

Pokud také milujete chvíle se svým čtyřnohým parťákem, možná byste si přáli mít více společných fotografií, na kterých budete oba. Profesionální focení psů je krásnou příležitostí zachytit nejen vzhled vašeho pejska, ale především vztah, který mezi sebou máte.

Protože některé věci se slovy popisují těžko. Ale na fotografii mohou zůstat navždy.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *